Umělecké fórum

Letošní ročník je věnován jubileu významných ostravských skladatelů. Jožka Matěj – 100 let, Ilja Hurník – 100 let, Eduard Schiffauer (80). Hosty budou muzikologové a příbuzní těchto osobností – Jan Strakoš, Lukáš Hurník a další. Moderátorem bude ostravský muzikolog a recenzent, Milan Bátor.

V rámci programu vystoupí přední ostravští umělci s nastudovanými díly autorů.

Edvard Schiffauer (80) 

Edvard Schiffauer se narodil 26. března 1942 v rodině chemického inženýra v Ostravě. V roce 1960 pamětník nastoupil do nultého ročníku Vysoké školy báňské v Ostravě a v rámci přípravy na studium pracoval v hutích a na šachtě. O rok později založil s dalšími studenty Divadélko pod okapem, ostravskou obdobu Semaforu. V roce 1968 se Edvard Schiffauer podílel na vzniku divadla Waterloo a psal hudbu pro muzikál Syn pluku. S nástupem normalizace Waterloo úřady zakázaly a v monstrózním procesu s divadelníky byl skladatel za svou hudbu odsouzen k devítiměsíčnímu trestu. Ten si odpykával v Plzni na Borech, kde spolu s přítelem a pozdějším signatářem Charty 77 Ivanem Binarem napsali operu pro děti. Vyučoval skladbu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, pravidelně působil v uměleckých porotách (Stonavská Barborka, Píseň Fest Odry,…). Jeho skladby jsou pravidelně představovány publiku na koncertech soudobé hudby. 

Jožka Matěj (nedožitých 100 let)

Pocházel z rozvětveného rodu brušperských lidových muzikant. V letech 1938–42 navštěvoval ostravský Masarykův ústav hudby a zpěvu, kde byli jeho učiteli František Míťa Hradil, Josef Bartl a Josef Kubenka. Pak krátce působil jako trombonista ostravského operního orchestru, než odešel natrvalo do Prahy. Zde v letech 1943–47 studoval na konzervatoři hru na varhany u Josefa Kuhna a skladbu u Zdeňka Hůly a Emila Hlobila a potom v letech 1947–51 na AMU kompozici u profesorů Jaroslava Řídkého a Karla Janečka. Začátkem 50. let se stal sbormistrem pěveckého sdružení Union a lektorem hudební teorie na divadelní fakultě Akademie múzických umění. Po celý život pravidelně zajížděl do rodného kraje a z lašského prostředí čerpal inspiraci pro svou tvorbu jak z oblasti hudby vážné (Koncert pro pozoun a orchestr č. 1, 1. a 5. symfonie), tak tzv. estrádní i dechové hudby (Slavnostní pochod horníků, Vojenská, Na košatském vinobraní, Brušperská polka, Hatovský valčík aj.). Byl silně ovlivněn též lidovou hudbou jiných národů. Ve vrcholném díle, opeře Čtyřicet dnů hory Musa Dagh, jsou patrné ohlasy arménského a balkánského hudebního folkloru.

V 70. letech 20. století byl místopředsedou Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Za svoje skladby byl mnohokrát odměněn cenami a vyznamenáními doma (např. titul „zasloužilý umělec“) i v zahraničí (např. v Paříži byla oceněna Matějova díla 2. smyčcový kvartet a Sonáta pro hoboj a komorní orchestr).

Ilja Hurník (nedožitých 100 let)

Náleží k nejpozoruhodnějším osobnostem české kultury druhé poloviny dvacátého a počátku jednadvacátého století. Mnohostrannost jeho talentu se projevovala už od dětství. V šesti letech napsal na vlastní texty své první písničky, v jedenácti letech mu tiskem vyšly klavírní skladbičky První melodie, ve dvanácti získal v celomoravské studentské soutěži první cenu v kompozici, v klavírní hře, v literatuře a v melodramu a absolvoval první rozhlasové vystoupení jako pianista. Dnes je Ilja Hurník považován za klasika hned ve čtyřech oborech: jako skladatel, spisovatel, klavírista a pedagog. Rozsah jeho tvůrčích aktivit je neuvěřitelný – ostatně: na jeho monografii, která vyšla v roce 1995, musely spolupracovat téměř dvě desítky odborníků z  různých oborů, protože je naprosto nemyslitelné, aby bylo v silách jediného člověka dílo Ilji Hurníka byť jen zmapovat.